neděle 15. dubna 2018

Obvyklá jarní panika na zahradě


tak nazval Peter Mayle ve své trilogii o životě v Provence každoroční péči o půdu a rostliny kolem domu. Období, kdy jeden neví, co udělat dřív. Zároveň je ale důležité se zastavit a kochat, doba kvetení jednotlivých druhů není dlouhá, ale je záhy vystřídaná dalšími. Vzduch je voňavý a všude kolem je slyšet zpěv ptactva, vyhřívají se ještěrky, vyrojili čmeláci, motýli a jiná havěť
nejkrásněji je na zahradě ráno, po východu slunce
 to chodívám otvírat slepičkám
když se někdy opozdím, už ode dveří je slyšet, jak tam rozčileně držkují
letos mají zvětšený výběh s kompostem, tam se rády přehrabují
siestu tráví obvykle pod korejskou jedlí, co má větve až k zemi - asi se tam cítí v bezpečí 
 po celé zahradě už je pouštět nebudu, dělají tam děsnou paseku
když už zmiňuji ty škody, máme za sebou první bouřku s kroupama
pošramotily krapet mádherně kvetoucí magnólii a pár letniček do truhlíku, co jsem nestihla uklidit
no,ještě to šlo, mohlo to dopadnout hůř
ve skleníku přibývá ke sklizni špenát a ředkvičky i nať celeru a petržele co tam přezimovala
do polévky už je venku k dispozici libeček, pažitka,ozimá cibulka, pórek- přezimoval na zahradě
 venku mladá kopřiva, bršlice a listy pampelišky do ranního koktejlu


Žádné komentáře :

Okomentovat