Obvyklá jarní panika na zahradě

tak nazval Peter Mayle ve své trilogii o životě v Provence každoroční péči o půdu a rostliny kolem domu. Období, kdy jeden neví, co udělat dřív. Zároveň je ale důležité se zastavit a kochat, doba kvetení jednotlivých druhů není dlouhá, ale je záhy vystřídaná dalšími. Vzduch je voňavý a všude kolem je slyšet zpěv ptactva, vyhřívají se ještěrky, vyrojili čmeláci, motýli a jiná havěť

nejkrásněji je na zahradě ráno, po východu slunce

 to chodívám otvírat slepičkám

když se někdy opozdím, už ode dveří je slyšet, jak tam rozčileně držkují

letos mají zvětšený výběh s kompostem, tam se rády přehrabují

siestu tráví obvykle pod korejskou jedlí, co má větve až k zemi - asi se tam cítí v bezpečí 

 po celé zahradě už je pouštět nebudu, dělají tam děsnou paseku
když už zmiňuji ty škody, máme za sebou první bouřku s kroupama
pošramotily krapet mádherně kvetoucí magnólii a pár letniček do truhlíku, co jsem nestihla uklidit
no,ještě to šlo, mohlo to dopadnout hůř

ve skleníku přibývá ke sklizni špenát a ředkvičky i nať celeru a petržele co tam přezimovala

do polévky už je venku k dispozici libeček, pažitka,ozimá cibulka, pórek- přezimoval na zahradě

 venku mladá kopřiva, bršlice a listy pampelišky do ranního koktejlu